Jako již tradičně, v polovině září na nás čekalo otevřené Mistrovství Bavorska – Prien City Cup. A jako vždy,  perfektní organizace, neuvěřitelně přátelské prostředí, a opět, tradičně slabý vítr nestálého směru.

Přes termínovou kolizi s mezinárodním mistrovstvím Nizozemí, které odčerpalo část flotily, se na startu sešla flotila 17ti  lodí. Bohužel,  čest české flotily jsem hájil osamocen.

První den nás vítalo jasné slunné počasí s excelentním výhledem na Alpy. Přes varování před fénem, který měl překonat horské hřbety, se vítr nekonal. Nakonec se “upatlala” jedna rozjížďka ve větru nejasného směru, v poryvech dosahujícího 2 uzlů. Nejasný průběh byl ukončen nejasným zkrácením. Místní,  mnohonásobný šampión Christian Bodler se skvěle zorientoval, našel stoupavý pruh a zvítězil s neuvěřitelným náskokem. V boji o druhé místo podlehl Lutz-Christian Schroder Detlefu Muller-Bolingovi. Já uvízl v bezvětří a dojel na 6.místě.

Druhý den vypadal jako přesná kopie dne prvého. Po desáté hodině jsme vyjeli na vodu a prosili boha jezera o alespoň nějaký vítr. Modlitby byly vyslyšeny, a o jedenácté hodině přišel severní vítr o síle 6-10 uzlů, který vydržel až do časného odpoledne. Po 4. rozjížďkách byla vyhlášena pauza, po hodině jsme se vrátili na vodu. Krátce po startu se vítr stočil od západu a vzápětí umřel. I přes zkrácení, naše trápení v poslední rozjížďce dne trvalo přes hodinu a půl.

Po druhém dni vedl Detlef Muller-Boling se 4 bodovým náskokem přede mnou. Za mnou s 5 bodovou ztrátou následoval Meino Nanninga.

Den poslední po bezvětrném počátku přinesl  20ti uzlovou desetiminutovku severozápadního směru. Vzápětí se vítr stočil od severovýchodu, a postupně klesl k nule. Detlef s dojezdy 1. a 3. jasně upevnil své vedení. Já se dvěma dojezdy na 4. místě  sice o bod upevnil své druhé místo, nicméně útok na vedení v proměnlivých podmínkách nevyšel. Třetí pozici nakonec po boji s Meinem vyválčil Christian Bodler.

Ve složitých podmínkách, na staré lodi a plachtách, (můj závodní materiál se stále vrací z Halifaxu, kde bylo Mistrovství světa) jsem odvedl velmi dobrý výkon. Bohužel jsem se musel sklonit před Detlefem, který předvedl vyrovnaný výkon bez výrazných výkyvů – Gratuluji 🙂

Podrobné výsledky jsou zde http://www.mueller-boeling.de/wp-content/uploads/2014/09/2014_09_21-PrienErgebnisliste2014.pdf

http://www.sailing.org/sailors/disabled/ifds_rankings_tables.php?includeref=ranking27772&rankdiscipline=2&ranktype=5&rankclass=5&startpos=1&sortfield=RankPosition&sortdirection=ASC&rankdate=2014-10-01&searchname=&searchtype=all

Vrcholem sezóny 2014 bylo mistrovství světa handicapovaných v kanadském Halifaxu, které se konalo 15.-24. srpna. Toto mistrovství bylo zároveň první možností kvalifikace na paralympijské hry 2016 v brazilském Riu. Na paralympiádu se kvalifikovalo prvních 8 národů. Brazílie má divokou kartu a dalších 7 národů čeká kvalifikace příští rok v australském Melbourne.

Do Kanady jsme přiletěli 5. srpna a  3 dny  měli na aklimatizaci, vyložení kontejneru a přebírku pronajatého člunu. 9.-11. srpna se konala preliminary regata. Ve třech dnech se odjelo 10 rozjížděk ve větru o síle 15-25 uzlů, převážně severního směru, který hnal do zálivu metrové vlny. Rozdíl příliv, odliv dosahoval dvou metrů. Časy vrcholícího přílivu fluktuovali oproti oficiálním tabulkám až o hodinu a to oběma směry. S obtížnými podmínkami se nejlépe vyrovnalo britské trio Helena Lucas, Megan Pascoe a Will Street. Já dojel na 14. místě.

Jelikož jsem nebyl spokojen se svým výkonem, místo plánovaného odpočinku jsem zbývající 4 dny vyplnil tréninkem s německým týmem.

Na samotné mistrovství světa si Kanada připravila exkluzivní turistické počasí. Slunce, teploty okolo 25°C, a slabý až střední vítr všech směrů.  V průběhu 6 dní se podařilo uskutečnit pouze 9 rozjížděk. Hned první den nás začal sabotovat pronajatý doprovodný člun. Přes snahu majitele sehnat opravu, tři dny – tři odtahy…. dále jsme boha odlivu nedráždili.  K pohodě  nepřispěla ani diskvalifikace na černou vlajku v první rozjížďce. Nicméně,  poté jsem předvedl konzistentní výkon na velmi dobré úrovni, který vyústil v 12 místo v kvalifikaci na POV, 17 v celkovém pořadí.Titul Mistra Světa putoval do Německa k Heiko Kroegerovi – velká gratulace Heiko. Vicemistrem světa se stala Britka Helena Lucas, 2 vicemistrem Francouz Damien Seguin.

Pořadatel odvedl solidní kus práce v organizaci na břehu. Bohužel dojem kazil výkon jury, která se nedokázala vyrovnat se složitými podmínkami a jejíž výkon nelze hodnotit jinak než silně podprůměrný.

Přestože jsem se dokázal po nešťastném úvodu vrátit do závodu a odváděl  po zbytek velmi dobrý výkon, na kvalifikaci z Kanady to těsně nestačilo. Nicméně, 12. místo při účasti 18 lodí na paralympiádě 2016 dává více nežli slušnou šanci na účast. Takže ….. příští rok u klokanů, přesně dle přání mé snoubenky :o)

Na závěr musím upřímně poděkovat všem, bez  nichž by  žádná kampaň nebyla. V první řadě pochopení a podpora rodiny a týmu v podobě sparing partnera Petra Čermáka. V řadě neposlední firem Unicorn, Plus4U, Pronovo a Zappas sailing team.

Již druhým rokem je Delta Lloyd Regatta součástí EUROSAF Champions Cupu, nicméně minimálně v třídě 2.4mR přetrvává její image součásti světového poháru, které jen dokazuje účast 10 národů ze 3 kontinentů. Ozdobou flotily byl úřadující mistr světa Guus Bijlard, a další 4 lodě z první desítky světového šampionátu 2013 .

Pro zástupce české flotily, tudíž mne (Daniel Bína) a Petra Čermáka, tak nastal konec her a v letošním roce jsme poprvé vstoupili na “hřiště velkých kluků”.

První runda se jela v proměnlivém větru jihozápadního směru o průměrné síle 7 uzlů. Na závěrečném zaďáku Helena Lucas(GBR) předjela Matta Bugga(AUS). V závěsu následovala Megan Pascoe(GBR). Já i Petr jsme drželi od startu vyrovnané umístění, já dojel 8, Petr 16.

V druhé rozjížďce se vítr ustálil, a to jak v síle (10 uzlů), tak i v jihozápadním směru. Bezvadný start a levé křídlo mne obdařilo po první stoupačce 3. místem a na záda pověsilo Helenu Lucas. V průběhu rozjížďky jsme si několikrát prohodili pořadí, nicméně na poslední kurs jsem točil 3. Souboj se přiostřil, čehož využil Will Street(GBR), který proklouzl na 3. místo za Megan Pascoe a Kevina Cantina(FRA). Helena 4, já 5. Petr projel skupinou pronásledovatelů jako nůž máslem, a dojel na výtečném 6 místě. Po prvním dni jsem držel 4. místo, Petr 12.

Následující den nás čekalo sluníčko, teplo a bezvětří. Pořadatelé nás drželi v napětí až do půl šesté večer, kdy do čistého východního větru o síle 10 uzlů vypustili rozjížďku číslo 3. Zaspání na startu pro mne znamenalo průběžné 14. místo na první bóji. Po zaďáku 10, opět na horní bóji 7. a v cíli 5. 🙂 Petrovi se nepodařilo napravit špatné křídlo v prvním kole, a dojel 17. Palmu vítězství odnesla Megan Pascoe, následovaná Mattem Buggem a Svenem Reigerem(AUT).

V rozjížďce č. 4, odstartované v 18:30, se vítr začal postupně stáčet od jihu a slábnout, z původních 9 uzlů na startu, k praktické nule v cíli. Losovačka se tvrdě promítla do výsledného pořadí. Já po průjezdech 6, 9, 4 ztratil na závěrečném kurzu 6 míst a dojel 10. Petr naopak těžce získával, a po průjezdech 21,21,13 dojel 12. První trojice byla Matt Bugg, Megan Pascoe a Barent Kol(NED). Pro mne to znamenalo pád na 6 místo, Petr spadl na 13.

Následující den přišel vítr. Západo-severo-západ o síle 14 uzlů na startu postupně stoupal k 17 uzlům v cíli. Dobrý start ve středu čáry pro mne znamenal 9. místo na první bóji. Levý střed ve druhé stoupačce mne vynesl na 5. místo. Petr po dojezdech 12, 6, 7 dojel 10. Vítězství vybojovala Megan Pascoe před Cor de Graafem(NED) a Helenou Lucas.

Ve druhé rozjížďce dne vítr držel směr i sílu. Měl jsem skvělý start z první třetiny čáry. Bohužel se projevilo stáří lodi. Těžká loď, s o 9 kilo lehčím balastem (součet hmotnosti lodi a balastu musí být 253kg), znamenala nemožnost držet ve 20 uzlových poryvech krok se špičkou. Z excelentní vedoucí pozice krátce po startu, jsem točil bóji 9. Pak jsem se dotáhl na Antonia Squizzata(ITA), za nímž jsem cílovou čáru protnul s 1 vteřinovým odstupem na 8. místě. Petr se v průběhu rozjížďky zlepšoval strojovým tempem, a po průjezdech 15,14,13 dojel 12. V čele monotónně dojela Megan před Barentem a Svenem. Na konci dne jsem stále držel 6. místo, rozestup mezi 4. a 8. místem byl 5 bodů! Petr stále okupoval 13. příčku.

A opět nás čekalo celodenní čekání na vítr, který přišel po páté hodině. Start proběhl do brízy severo-východního směru o síle 9 uzlů. Průměrný start jsem proměnil ve 4. místo na první bóji, za mnou s odstupem Megan. a Guuse Bijlarda(NED). Ve druhé stoupačce bohužel bríza zesílila na 15 uzlů, a já postupně začal ztrácet svůj náskok. Naštěstí Barent a Matt zajeli na nevýhodné křídlo, takže se mi podařilo udržet kontakt. Poslední bóji jsem točil 3. v sevřené 5 členné skupině. Bohužel jsem se nechal vymanévrovat na okraj – takže výsledná 5. Skvělým finišem vyhrála Megan před Mattem a Barentem. Petrovi se výrazně nedařilo a dojel 20. Na konci dne jsem stále držel 6. a Petr 13. místo.

Den poslední – polojasno, jižní vítr 12 uzlů. Skvělý start – bohužel pod Helenou. Po 200 metrech mne přikryla a já propadl. Nicméně po průjezdech 9,8,10 jsem dojel 7. Petr po stabilním výkonu (15,15,13) dojel 12. Pořadí na vedoucích místech bylo Helena, Megan, Guus.

Vítr zesílil na 14 uzlů na startu poslední rozjížďky. V cíli už to bylo 19, s nárazy okolo 25 uzlů. Dal jsem riskantní start, který se proměnil ve start snů. Rozjetý, přesně na čáře o loď přede všemi. A křídlo se zesilujícím větrem začalo zvýhodňovat. Pak se situace prudce změnila. Barent mne s každým poryvem dotahoval a přestoupával. Po 300-400 metrech mne přikryl, na což jsem zareagoval obratem. S vědomím nutnosti dobrého výsledku jsem přejel křídlo a zkusil opačný extrém, což skvěle nevyšlo. Celý manévr jsem zopakoval v další stoupačce se stejným výsledkem. Takže po průjezdech 20,20,19 jsem dojel 16. Petr si naopak spravil chuť, a po průjezdech 9,9,7 dojel na skvělém 5. místě. Vyhrál Guus, následován Barentem a Svenem)
Výsledky:
1. Megan Pascoe(GBR)
2. Barent Kol(NED)
3. Guus Bijlard(NED)
..
7. Daniel Bína(CZE)
..
11. Petr Čermák(CZE)

http://notices.deltalloydregatta.org/upload/Class-24mR/Class-24mR-Fleet-Overall.pdf

I přes výpadky v závěru mi chybělo 5 bodů na 4 místo. Na druhou stranu vyvstává otázka, zda 2 roky staré plachty a 7 let stará loď umožňují výrazně lepší výsledek.
Petr v průběhu zimní přípravy odvedl obrovský kus práce a dokázal, že se neztratí ani v absolutní světové špičce.

Ve dnech 1.- 4.5.2014 nás již tradičně čekal Berlin Cup, jako vždy kvalitně obsazený závod s účastí 18 lodí ze 3. národů. O kvalitě flotily vypovídá i souboj generací. Zde nastupující generaci zosobňoval Lasse Klotzing –  7. místo z Mistrovství světa 2012, 10. místo z Mistrovství světa 2013. Generaci zcela vyzrálou reprezentoval  Eberhard Bieberitz, Mistr světa v kategorii Finn Masters z roku 2003.

Flotila česká zde byla hojně zastoupena 4 loděmi pod vedením Daniela Bíny (tedy mnou), Petra Čermáka, Alexe a Viktora Sadílkových. Technickou podporu měl na starosti Ladislav Bína.

Po krátkém tréninku, který předcházel regatě a proběhl v slunečném počasí, jsme s optimismem hleděli k blížícím se závodům.

A jak už to bývá, Berlín se rozhodl ukázat odvrácenou tvář. Teplota 5°C, severo-západní vítr dosahující v nárazech 15 uzlů a silný déšť kombinovaný s mlhou, vytvořily na Mugellsee podmínky, podobající se ledovému peklu.

Vedení suverénně uchopil Lasse Klotzing se třemi vítězstvími a jedním druhým místem. Já si s rytmickým výsledkem (3,2,3,2) vytvořil 3 bodový náskok na Eberharda (2,5,1,5). Petr si vyrovnanou jízdou (5,6,6,4) důrazně řekl o průběžné 4. místo. Alex se střídavou úspěšností (6,11,10,6) držel 7. místo. Smolařem české výpravy byl Viktor, kterému v průběhu první rozjížďky protekl oblek, takže zcela prokřehlý závod vzdal.

Druhý den nás přivítalo zcela zapomenuté slunce, které v průběhu dne dotlačilo teploměr k hranici 15 °C.  Severovýchodní vítr předvedl hodně ze své Berlínské nestálosti a v průběhu dne pomalu slábl. Na 40° změny postupně dopláceli snad všichni závodníci. Lasse s dojezdy 2,10,2 stále držel vedení. Já si s výsledkem 3, 1, 10 stále udržoval 3 bodové vedení nad Eberhardem(1, 14,3). Peter se s dojezdy 9,5,11 propadl na 5. místo a i Alex s dojezdy 6,15,9 klesl o jednu příčku. Takže nahoru šel z Čechů pouze Viktor(7,11,7), který postoupil na 16. pozici.

Třetí den nás opět čekalo podmračené počasí a teploty nepřestoupily číslici 9°C.  Západní vítr o síle 6-12 uzlů se tentokrát smiloval a déšť nepřinesl. Mne čekal jasný duel s Eberhardem o 2 místo. Lasse po krátkém, drobném zaváhání 3,2 opět převzal iniciativu a závod zakončil 2 vítězstvími. Eberhard uzmul vedení v první rozjížďce, kdežto já 4. místem srovnal bodový rozdíl. Poté se karta obrátila a já po boji s Lassem zvítězil. Eberhard dojel 6. a jasně mi nabídl druhou pozici.  Následoval osobní souboj, po kterém jsem dojel 3, Eberhard 2. V závěrečné rozjížďce mne Nico Foekama vyvezl na nevýhodné křídlo. I přes to se mi podařilo se dotáhnout na Eberhardova záda. Bohužel projetá otěž při dojezdu do cíle znamenala ztrátu jedné délky lodě, což v hromadném dojezdu flotily znamenalo 8. místo. Eberhard dojel o půldruhé délky přede mnou na 4. místě. Při rovnosti bodů Eberhardovi 3 vítězné rozjížďky znamenaly druhé místo – GRATULUJI!!.

Peter (5,7,10,9) postoupil opět na čtvrté místo – taktéž gratuluji k skvělému výsledku. Alex po dojezdech 9,13,16 dal výtečné 3. místo, ale ani to mu nepomohlo postoupit v pořadí, takže za 8. Viktor stále bojoval s hendikepem ztraceného dne(DNC, 15,7, 2) tudíž i přes strhující závěr skončil na 16. místě.

Celkové výsledky:

1. Lasse Klotzing (GER)

2. Eberhard Bieberitz (GER)

3. Daniel Bína (CZE)

4.Petr Čermák (CZE)

..

8. Alex Sadílek (CZE)

..

16. Viktor Sadílek (CZE)

Pořadí hendikepovaných:

1. Lasse Klotzing (GER)

2. Daniel Bína (CZE)

3. Mathias Kortke (GER)

4. Alex Sadílek (CZE)

bližší info na www.ycbg.de

Vzhledem k nedostatku finančních prostředků se zimní soustředění 2014 nekonalo se španělským týmem ve Valencii, ale v komorní atmosféře Batavia haven, tj. v těsném sousedství nizozemského Lelystadu.
Místo a pobyt nezištně zajistil Andre Rademarker, který dohodl pobyt v Batavia haven zcela bez poplatků, za což jim náleží můj velký dík.

Místo bylo jedním z nejlepších revírů, na kterých jsem vůbec jezdil. Prostor krytý hrázemi poskytoval dostatek krytého prostoru, pokud podmínky na Ijsselmere neumožnili bezpečný jachting. Kvalitu revíru jen podtrhuje, že z 21 plánovaných dní na vodě, nakonec bylo neuvěřitelných reálných 20 dní na vodě v převládajícím 15 uzlovém větru severního směru. Nicméně v bazénu jsme trénovali i ve větru dosahujícím 30 uzlů.
Soustředění proběhlo v prvním a třetím týdnu měsíců března a dubna.
Soustředění vedl Andre Rademaker (stříbro z MS 2011). Účastníky byli Daniel Bína a Peter Čermák, o technickou podporu se staral Ladislav Bína.

Závěrem bych chtěl poděkovat všem zúčastněným za spolupráci a všem co zůstali doma za podporu.

Krátký sestřih ze soustředění lze nalézt na následující adrese

watch?v=iFhENzXdu4s

prosím posuňte na 28 minutu

http://play.iprima.cz/ocima-josefa-klimy/ocima-josefa-klimy-13

taktéž jsem urval 3 dvojstránky v dubnovém playboyi
bína

všem kdož mi pomáhali tímto děkuji

v dubnové edici časopisu Playboy http://www.danielbina.cz/wp-content/uploads/2014/03/bína.pdf

Heiko Kroger aneb vzpomínka na loňskou Mallorku 🙂