Ve dnech 12-20 srpna 2011 se v norských Alesundách konalo otevřené mistrovství světa lodní třídy 2,4mR. Na 2300 kilometrů dlouhou cestu jsem z Čech vyrazil sám.
První otazník nad mou účastí vynesl prasklý úvaz na vleku, následkem čehož skončily oba stěžně na silnici. Naštěstí jeden z finských závodníků mi přepustil svůj záložní stěžeň. Tudíž místo tréninku a účasti v přípravné regatě Atlantic Cup následovalo překování stěžně přenastavení trimu, neboť nový stěžeň se ukázal výrazně tvrdším.
Practice race se konal v lehké bríze o síle 2-4 m/s za účast téměř kompletního pole, tj. 58 lodí. Na první bóji jsem držel 7 místo. Pak vyvrcholil odliv a já narazil na specifika místních proudů. Proud při přílivu obtékal okolní ostrovy, což v praxi znamenalo, že přitékal ze tří směrů a po soutoku se dělil na dvě ramena, kudy odtékal. Při odlivu logicky nastávala zrcadlová situace. Výsledkem bylo, že jsem nedostoupal na návětrnou bóji a vlak lodí s levobokem jedoucích s proudem mne odsunul na 25 místo.
Den prvý
Dopoledne proběhlo čekáním na vítr. Po zhruba 3 hodinách téměř absolutního bezvětří nás komise poslala čekat na břeh.
V 15:30 přišel poryv a všichni vyrazili opět na vodu. Start a první stoupačka se odehráli v slabém nestálém větru do 2m/s. V průběhu zaďáku vítr prakticky úplně umřel. Po zhruba půlhodině přišel pruh větru o síle necelý 1 m/s, stočený o cca. 100° k severovýchodu. V něm se extrémní pravé křídlo posunulo k návětrné bóji. Jelikož se blížil 120minutový limit, komise postavila cíl u bóje, přímo před příď blížícího se Marka Dahlberka a odstřelila zkrácení. Vzápětí následovala rána za první loď v cíli. Většina flotily, konkrétně 38 lodí si nepřehlednou situaci vyložila jako zrušení rozjížďky a odjela domů. Výsledkem bylo rozčarování mnoha závodníků a 9 neúspěšných protestů proti regulérnosti rozjížďky.
Den druhý
Tentokrát nás čekala zima a perfektní jachting. Od rána foukalo pěkných stabilních 5m/s, které v průběhu dne zesílili na poctivých 9m/s. Úžasný jachting v nádherném prostředí. Mou radost kazili pouze dvě věci, stěžeň se ukázal na zesilující vítr moc tvrdý a můj suchý oblek(cca půl roku starý) se ukázal být kompletně mokrým, což ve vodě mající pod 10°C nebylo nic moc. Přesto jsem měl dojezdy 15,19, 27 a 28 celkově 22 s dobrou šancí útoku na top 20.
Den třetí
Už ráno jsem zjistil že je zle. Prochladnutí z předchozího dne, spojené s námahou se dost tvrdě podepsalo na stavu mých zad. Každý pohyb bolel, dost bolel. Naštěstí se na vítr čekalo až do 12 hodin. Poté přišel severovýchodní vítr, který postupně sílil až k hranici 6-7m/s. K zajímavosti přispěl i proud, který postupně sílil k hranici 1,5uzle. První rozjížďku se podařilo odstartovat až na 5 pokus. Jelikož i ostatní rozjížďky čekal těžký porod v podobě mnoha zrušených startů, zvládli jsme odjet 3 rozjížďky. Mne dojezdy 28, 29 a 19 poslali na celkové 24 místo.
Den čtvrtý
Záda hůř než předchozí den. Na vodě bylo krásných stabilních 5m/s,které postupně sílili k 8m/s severovýchodního směru. Odjely se tři rozjížďky, které se stihly do 15 hodin, díky čemuž jsme se Vyhnuli se přílivovým proudům. Snažil jsem se jet co nejvíc konzervativně a víceméně hájit svou pozici. Dojezdy 32, 30 a 32 svědčí o „úspěšnosti“ této taktiky. Celkově jsem propadl na 27 místo.
Přes všechny problémy co mne na břehu i vodě potkali musím říci, že Norsko na mne udělalo nesmazatelný dojem. Ať už se jedná o jachting ve fjordu, na neuvěřitelně složité a přesto neuvěřitelně krásné vodě, nebo lidi s téměř českým smyslem pro absurdní humor a ochotou pomoci i v nejzapeklitějších situacích.
Jinak nutno dodat že skandinávští závodníci dokázali svou dominanci v této třídě. Úřadující paralympijský vítěz z POH v Pekingu a Mistr Světa 2010 z nizozemského Hoornu Paul Tingley obsadil „až“ 7 místo. Ve velkém stylu zvítězil Švéd Stellan Berlin následován finskou dvojicí Marko Dahlberg a Rikard Bjurstrom.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.